Kapitola I.

 Víte, nikdy jsem si extra nepotrpěla na nějaké oslavy narozenin. Jak jsem se tak ptala, zjistila jsem, že jsem v tom po mámě. Má rodina z toho moc nadšená nebyla. - Aby taky jo, když jsme tak bohatí a štědří. (teda jen část z nás). Já narozeniny oslavuji extra nerada. Řekněte, komu z vás by se chtělo slavit to, že každý jeden rok jsou vaše tři? Vůbec se mi nechtělo být dospělá, správně bych teď měla dorůst školního věku. Chystala bych si aktovku, penál, učebnice a byla šťastné dítě, kterému právě vypadly mléčné zuby. Místo toho tu teď stojím, bezradná, v malé chaloupce mých rodičů, ve svém útulném pokojíčku a nevím co na sebe. Povzdychla jsem si. Záleží vůbec na tom, jak oblečená tam přijdu? - Mé tetě Alici určitě ano. Ona byla na módu rapl. Ale kdo jiný by mě měl odsuzovat za to, kdybych si na sebe vzala obyčejný pytel od brambor? Jacob, můj vlčí partner, který mne tolik miluje a já mu i ve svých jednadvaceti letech nejsem schopná dát lásku, kterou on by si zasloužil? Maminka - Bella, ta, která má stejnou averzi k oblečení jako já (I když už se to načila potlačovat)? Táta - Edward, který je tak zaslepen láskou k mé matce, že nevnímá okolí? Ne, nebyl tu nikdo, komu by to přišlo divné. 

Ale já byla slušně vychovaná a musela jsem si vzít něco kloudného na sebe, protože jsem slavila poslední rok svého vývinu. Ode dneška by se můj růst měl úplně zastavit, v životě už se nezměním. Budu navždy ,,sedmiletá." Super. Kysele jsem se zašklebila na dívku v zrcadle a povzdychla si. Hodila jsem na sebe první věc, která mi přišla pod ruku a až když jsem si česala dlouhé, vlnité, medově zlaté vlasy jsem zjistila, že jsou to miminkovsky růžové, koktejlové minišaty. Koukla jsem na hodinky, už jsem moc času neměla. Všichni jsou jistě nedočkaví, jak budu reagovat na jejich dárky, kromě mě. Je mi jasné, že dostanu samé přepychové dary. Jako bych se jich o to prosila. Ještě jsem se plně nesmířila s tím, že jsem napůl člověk a napůl upír, že ten, kdo se do mě otiskl je vlkodlak, že se vlastně celý můj život točí kolem divnýc věcí, a teď se ode mne očekává, že budu dospělá? Však játo dokážu. Musím. 
Vyšla jsem z chaloupky a zhluboka se nadechla přívalu čerstvého vzduchu. Kolem bylo šero, noční les se uchýchyl ke spánku. Svýma citlivýma ušima jsem syšela snad všechno. Malá, tiše oddechující tělíčka malých hlodavců bydlících u kořenů stromů, posledních pár mávnutí křídel obrovské straky, která se usídlila na vysoké větvi,.. jen já jsem dnes měla mít ,,velký den." Rozběhla jsem se rychle - zdaleka ne tak, jak to dokázala mamka nebo taťka nebo kdokoli jiný - lesem po cestě přímo k velkému domu, kde se měla oslava konat. Už z dálky jsem slyšela hlasy, které si navzájem tiše šeptali a ptali se sebe navzájem, kde se toulám. V pozadí hrála tichá hudba, okamžitě jsem poznala máminu ukolébavku, kterou pro ni složil táta. Líbila se mi a když jsem byla malá, často jsem při ní usínala.

Nasadila jsem úsměv, který byl falešný jako prsa Pamely Andersonové a otevřela jsem prosklené dveře velkého domu. Přívítalo mne devět vřelých úsměvů, z toho jeden nejteplejší. Jacob se ihned rozeběhl ke mě. Vtiskl mi letmou pusu do vlasů, řekl něco v tom smyslu, že mi to neuvěřitelně sluší a já se na něho zašklebila.

Miloval mne, to by viděl i slepý. - A on se tak jevil. Byl jako slepec, který poprvé v životě spatřil slunce. - Naprosto a beznadějně zamilovaný. Já k němu ale necítila to samé. Milovala jsem ho, to ano, ale ne tak, jak by si on zasloužil. Byl pro mne spíše starším bratrem, než partnerem. Jen jsem ještě nenašla tu sílu mu to říci. 
,,Budeš si naši oslavenkyni usurpovat celý večer, pse, nebo nám dovolíš, abychom jí také přivítali?" Ozval se hlas od zadních dveří. Teta Rosalie se na Jakea mrčila a pak její obličej roztál při pohledu na mne. Nikdy jsem nepochopila, co jí vede k tomu tolik mne zbožňovat. 
A pak už jsem šla z náruče do náruče. Všechny doteky byly příjemné, ale strašně ledové. Proto jsem byla ráda, když si mne konečně přitáhly ty teplé, vlkodlačí.
,,Je čas na dárky, Nessie." Vypískla Alice a div neskákala až ke stropu radostí. Vyměnila jsem si s mamkou mučednický pohled. I jí chtěli dát dárky, ale nakonec je ukecala. Řekla jim, že se spokojí s tím, když budu šťastná já. Zrádkyně. Ruku v ruce s Jacobem a s debilním úsměvem na tváři jsem přikývla.
,,Tak pojďme na to, ať to mám za sebou." Cítila jsem další polibek ve vlasech.
,,Neboj, není to nic strašnýho, vážně. Bude se ti to líbit." Snažil se mě uklidnit Jake a já se bůh ví proč uklidnila.